4.Zmatená

 Další kapitola Silného srdce je tady! Trochu se nám to zvrtne a Zaira bude trochu hysterčit, ale nakonec vše překonáme :)

Po týdnu

,,Zai?Zai! Mohla bys k nám na chvíli přijít, potřebuju ti něco říct!" volala Susan Zaiře.

,,No jasně, hned tam budu" 

,,Dík, máš to u mě!" řekla Susan a zavěsila. Zaira začala přemýšlet, proč se jí Susan zdála tak nadšená. Třeba ji povýšili v práci, nebo zase někam pojede s Daichim. Cestou stále uvažovala.

,,Jsem tu"křikla Zaira do sluchátka a Susan jí nadšeně běžela otevřít. Dveře se rozletěly a Susan ji rychle vtáhla dovnitř. Poté ji objala. 

,,Co se děje?" ptala se Zaira překvapeně.

,,Pojď do obýváku, ať se můžeš posadit" řekla Susan a vedla ji k pohovce.Tam ji usadila.

,,Zai...Jsem těhotná !" Zairu zalil ledový pot a zachvátila ji panika. Vstala a začala běhat po pokoji a rvát si vlasy. Susan ji zmateně pozorovala. 

,,To..to nezvládnete, ne nemůžete to zvládnout..co..co budete dělat?!?"

Na chvíli se odmlčela a potom spustila na novo:,,Ty vůbec nevíš jaké je to riziko, a potom, co na to řekne Katsuragi? Ten se zblázní!"  V tom se ve dveřích objevil Katsuragi.

,,Z čeho se zblázním, co je riziko?" řekl podezíravým tónem. Zaira omdlela. Susan si uvědomila, že je na vše sama. 

,,No....čekám!" založil ruce Katsuragi.

,,Víš..já..já " zaváhala. Katsuragi k ní vyslal uklidňující úsměv, přišel k ní a objal ji.

,,Tak zlé to určitě nebude,"zašeptal jí do ucha. Susan chvíli zhluboka dýchala, a pak vyřkla ta dvě osudná slova: ,,Jsem těhotná."

Katsuragi ztuhnul a složil se na zem vedle Zairy. Susan nejprve frustrovaně protočila oči, ale potom se jí udělalo mdlo a byla ráda, že to stihla alespoň na záchod.

X 

O hodinu později se všichni sešli v obýváku na gauči, Zaira stále ještě trochu pobledlá, Susan nervózní a Katsuragi s flaškou od whisky v ruce. Susan znepokojeně sledovala jak si Katsuragi zhluboka přihnul. 

,,Tááákže," protáhnul přiopile, ,,ty jsi těhotná? S kým, smím se zeptat?" Zaira se na něj prudce otočila a práskla pěstí do stolu. 

,,No ským asi?"

,,PŠŠŠ..ptal jsem se jí a ne tebe," řekla Katsuragi tichým a opilým hlasem.

Susan si povzdechla: ,,Daichíku, prosím tě mohl bys.." začala, ale Katsuragi ji zarazil: ,,Neříkej mi Daichíku!!" ,,Dobře promiň, ale jestli se máme někam dostat, tak prosím přestaň chlastat. To dítě je vážně tvoje!" Katsuragi vypadal, že se o něj znovu pokoušejí mrákoty. Zaira je oba pozorovala a pak váhavě promluvila:

,,Já..Já se omlouvám, neměla jsem tak zapnikařit..." 

,,Zairo, teď ne. Nech nás prosím o samotě." odpověděla Susan a omluvně ukázala na dveře. Zaira se nenechala dvakrát pobízet a odešla. Na chodbě se ale otočila a tajně poslouchala za dveřmi. Uslyšela hlas Susan tlumený dveřmi.

,,Daichi, PŘESTAŇ CHLASTAT A POSLUCHEJ MĚ!"

,,Hmmm...ale Zuzanko, to dítě není moje..já si přece dávám pozor!" řekl přesvědčeně.

,,Jistě, jako minulý týden" pronesla ironicky Susan.

,,To se nepočítá?" řekl Daichi naštvaně.

,,Meleš nesmysly, Daichi" řekla susan a nejspíš Daichimu vytrhla láhev, protože se ozvala hlasitá rána. Daichi ztichl a potom se ozvalo bouchnutí skříňky, nejspíš si šel pro další pití.

,,Poslouchej mě! Už to nebudu opakovat" pokoušela se Susan o rozumnou řeč.

,,Není moje!" skočil jí do řeči Katsuragi. Ozvala se  hlasitá rána a po chvíli se dveře rozletěly. Zairu přimáčkly na zeď. Susan s brekem vzběhla z místnosti, ale když uslyšela přidušené zaúpění, zarazila se. Podívala se za dveře a když poznala Zairu, rychle dveře zabouchla. Ozvala se rána a Katsuragiho zaklení.