Zmatek

 Ahojík :D

Mocinky se omlouváme za dlouhou dobu nečinnosti a přidáváme další dlouhou kapču. Snad se bude líbit :*

"Tady budeš!" strčil blnďák do vojáka. Ten vklopýtal do cely a zhroutil se k zemi. Namáhavě se posadil a opřel se o stěnu. Jeho pohled sklouzl na dívku spící v rohu. Na její tvář svítilo jasné měsíční světlo a dávalo jí tak stříbrný odstín. Vypadala téměř nadpozemsky, kazil to však fakt, že byla skoro stejně zřízená jako on. Natržený ret, všude šrámy, oblečení na několika místech potrhané... Pocítil nutkání ji chránit. Divčina víčka se zachvěla. Voják odvrátil tvář a dělal, jako že ho dívka vůbec nezajímá. "Ehm... Kdo jste?" zeptala se dívka slabým hlasem. "Jsem voják," odpověděl a potom se s úšklebkem opravil, "tedy spíš, byl jsem." Stále se na ni nepodíva. Dívka přikývla a opět usnula.

-----------------------------------------------------------tesinabaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaan----------------------------------------------------------------------------------

"Přivedli jsme toho vojáka a uvrhli ho do cely," řekly stráže. Thranduil kývl a mávnutím ruky poslal vojáka pryč. Když znovu osaměli, povzdechl si. "Co s ním mám dělat?" zeptal se své ženy, "Nemůžu ho přeci nepodporovat, to bychom příšli o autoritu oba " Královna neodpověděla. Také si s jeho synem nevěděla rady. Vstala z trůnu a přešla ke svému manželovi, králi elfů. Thranduil se na ni dlouze zadíval. Byla tak trásná. Chvíli se utápěl v jejích zelených očích a potom se usmál. Měl takové štěstí. Jeho minulá žena zemřela při útoku skřetů. Kanu potkala náhodou na nádvoří svého paláce a zamilovali se do sebe na první pohled. Přistoupil k ní blíž a dal jí ruce kolem pasu. Sklonil hlavu a jemně ji políbil. Po chvíli se polibek změnil ve vášnivý. Udělali pár kroků a a Thranduil ji opřel o zeď. Kana mu dala ruce kolem krku a tím polibek ještě prohloubila. 

-----------------------------------------------------------tesinabaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaan----------------------------------------------------------------------------------

Ozvalo se zakašlání stráží. Ihned se od sebe odtáhli. "Veličenstvo, omlouvám se, že takhle vyrušuji, ale přivedli jsme trpasličí skupinu. "Cože, trpaslíci? Kde se tu vzali?" vyhrkli oba. "kdo je vede?" zeptala se znepokojeně Kana. Začalo se jí zmocňovat neblahé tušení. Skousla si spodní ret. Byla nervózní. "Thorin Pavéza," žekla stráž. O Kanu se pokoušely mdloby. Vzápětí jí oči vylétly ke stropu a opravdu omdlela. 

-----------------------------------------------------------tesinabaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaan----------------------------------------------------------------------------------

Dívka v cele se probudila a rozhlédla se. Její pohled spočinul na spícím muži. Chvíli si ho prohlížela. Uvažovala, proč se tu ocitl. Říkal, že byl voják.

Vypadal ale jako člověk. Namohla z něj spustit oči. Fascinoval ji. Jeho tvář pokrytá šrámy a pohmožděninami byla i přes tyto vady krásná. Najednou se probudil a ona rychle uhnula pohledem. Z vedlejších cel se ozval křik a nadávky. Oba otočili hlavu za zvukem , ale zírali jen do zdi. Po chvíli je to přestalo bavit. "Proč jsi tady?" zeptala se dívka. Voják se ušklíbl. "Ty jsi samá otázka, co? " prohodil. Dívka se usmála. Ten muž se jí opravdu líbil. "Jak se jmenuješ?" zeptal se muž najednou. "Já se ptala první," řekla. "Urazil jsem naši budoucí královnu," řekl muž. "To muselo naše princátko rozzlobit," utrousila s úšklebkem a potom odpověděla, "jmenuji se Vela, a vy?" "Gedeon," řekl hrdě muž, "cos provedla ty?" Dívka od něj odvrátila tvář a těžce vzdychla. Oči se jí pomalu zaplňovaly slzami. "Nic... jenže oni mi nevěří. Někdo zabil našeho souseda. Neměla jsem ho ráda a všichni to věděli, a tak..." odpověděl tiše. Muž přikývl a soucitně se na ni podíval. Oa se však schoulila do klubíčka a znovu usnula. 

-----------------------------------------------------------tesinabaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaan----------------------------------------------------------------------------------

"Co budeme dělat teď?" zeptal se Fili. V jeho hlase zaznívala hořkost. "Nezbývá než čekat. Odtud se nedostaneme. Leda by se stal zázrak,"řekla Rhea. Fili se zatvářil překvapeně. "Ty jsi odtud?" "Tak trochu," vyhnula se odpovědi. "Skloňte hlavy, přichází královna!" vykřikly stráže. Trpaslíci se natruc postavili a vztyčili hlavy. Dívka udělala totéž. Přistoupila až k mřížím a vzdorně hleděla na královnu. Královna se na ni překvapeně podívala. "Od trpaslíků bych nic zdvořilejšího nečekala, ale od tebe..." řekla malinko vyčítavě. "Už k vám nepatřím a vy to víte," řekla s hraným klidem. Nechtěla to tu rozebírat. "Hmmm... A co s tím, můžu se zeptat? " řekla královna. Dívka se už nadechovala k odpovědi, ale přerušil ji křik z vedlejší cely. "Rheo?!?!?!" "Thorine, nedělej scény," utnula ho rychle. "Ale, dneska je to tu samý starý přítel," poznaměnala královna zamyšleně a přešla k němu. Thorin na ni pohlédl a překvapeně zamrka. "Kano... Co ty tady děláš?" Kana se ušklíbla. "Taky by mě zajímalo, proč jsi tady," prohlásila Kana a dala si ruce v bok. "Protože váš král je ubožák," odpověděl prostě. Kana povytáhla obočí. "Takhle se vyjadřuješ o mém manželovi?" zeptala se naoko překvapeně. Thranduilovi spadla čelist. "Cože?" Kana na to nijak nereagovala. "Co jsi zase provedl, že jsi dostal sebe i svoji družinu do vězení?" dotázala se Kana konverzačním tónem, což Thorina rozhněvalo. Překřížil si ruce na prsou. "To tě nemusí zajímat!" Kana se jen pousmála. "Nemusí, ale může," podotkla. Potom dodala: "Navíc, když mi to neřekneš ty, tak mo to řekne někdo jiný. Nemysli si, že jsi jediný na světě, kdo to ví." "Takže ty jsi jediná, kdo to neví?" "Ja to taky nevím, mohl by mi to někdo vysvětlit?" ozvalo se z vedlejší cely. Královna se prudce otočila a zářivě se na dívku usmála. Potom se otočila zpět k Thorinovi a v očích měla vítěznyý výraz. "Vidíš... Když už nejsi ochotný vysvětlit to mě, mohl bys být tak hodný a vysvětlit to té dívce?" Thorin vzdorovitě zavrtěl hlavou a odvrátil se. Královna nad tím zavrtěla hlavou a přešla k dívce. "Jak se jmenuješ?" zeptala se. "Jsem Vea" odpověděla prostě. Když nic dalšího naříkala, královna se ptala dál: "A tvůj společník?" Obě se na něj podívaly. "Jmenuji se Gedeon, byl jsem členem vaší armády, představil se a v jeho hlase se neobjevily žádné emoce. Královně svitlo. "Tak to ty jsi ten voják, co přivedl budocí královnu," objasnila si královna a poslední dvě slova řekla trochu s posměchem. Gedeon se ušklíbl. "Ano... Dáreček co?" utrousil. Královna přikývla. V tu chvíli se opět ozvala dívka. "Tak co tedy provedli?" "Prostě odmítáme přistupovat na dohody s elfím králem," ozvala se Rhea. "Mohl by mi někdo konečně vysvětlit, o co tady jde?" řekla královna na oko klidně. Vea se na ni s účastí podívala a poznamenala: "Jestli jsou tu takoví všichni, musíte to mít těžké." Kana se zasmála a podívala se na Rheu. "Tak mluv," poručila. Rhea se zamyslela a potom promluvila: "Ta nabídka zněla tak, že nás pustí, pokud mi přenecháme část pokladu Hory, i když na něj nemá právo. Na to nelze přistoupit." "To leccos vysvětluje," přikývla Vea. Královna souhlasně přikývla. Kana se na Thorina pronikavě podívala. "Thorine, jak tě znám, taky v tom nejsi úplně nevinně. S tvými způsoby jsi no nejspíš poslal při nejlepším k šípku, ne-li ještě dál. To se potom nemůžeš divit.," řekla, ke konci už trochu jedovatě. "A on se nemůže divit mě. Nevěřím, že by splnil slovo., když nám nepomohl, při útoku draka." "Musel chránit svůj lid, Thorine." "Pche, to určitě, ušklíbla se Rhea. Královna se na ni naštvaně podívala. "Pojď nahoru," pokynula strážím, které otevřely Rheinu celu. Trpaslíci bezmocně sledovali, jak ji odvádí kamsi nahoru.