Útěk

Ahoj, zas se moc omlouváme za dlouhou, ale opravdu dlouhou dobu nečinnosti. Přesto přidáváme novou kapitolu. Tady je a užijte si ji!

"Petrosi?Najdi mi knihu o velkém proroctví" poručila královna knihovníkovi. Ten knihu za chvíli přinesl a Aida strnula úžasem. Byl tak nádherný. Otočil se k ní a zdráhavě se usmál. Aida si rázem uvědomila, že se zamilovala. Královnina slova vůbec nevnímala.

"A tím proroctví končí, už to chápeš?" zeptala se královna. Aida přikývla, ale očima stále visela na knihovníkovi. Už to, jak si prohrabával vlasy, bylo tak neuvěřitelně sexy. Zamrkala a obrátila se královně. 

"Můžu se tu ještě porozhlédnout?" Královna přikývla, už zase se jí udělalo špatně. Aida v duchu zajásala a vyšla vstříc lásce svého života.

____________________tesinabaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaan________________________________

"Pustila je Kana, jak trpaslíky, tak ty ostatní" řekla Sila, královnina sestra. Tharnduil se na ni nevěřícně podíval. "Jak to víš? Proč by to dělala?" zeptal se podezíravě.

"Trpaslíky pustila proto, že zná jejich vůdce Thorina Pavézu." řekla Sila klidně, ale v Thranduilovi se vzpěnila krev.

"A ty ostatní?"

"Ta dívka jí byla mimořádně sympatická, proč by ji a jejího přítele nemohla pustit?" dodala.

"Ihned přiveďte královnu!" zařval Thranduil na stráže. Za chvíli přivedli Kanu, která byla bílá jako stěna. Sila na svou sestru vrhla vítězný pohled a poté odešla. Kaně se zvedl žaludek.

"Thranduile, mně dnes opravdu není dobře. Co je tak důležité, že jsem musela přijít až sem?" zeptala se unaveně. Thranduil na ni zadumaně hleděl. Bylo to na ní vidět, ale komu měl věřit?

"Donesla se mi jistá zpráva o útěku našich vězňů."

"Vím, utekli včera večer a dnes ráno, ale to má společného se mnou?" řekla podrážděně a dodala,"Jestli jsi mě sem tahal jen kvůli tomu, tak si mě nepřej." Thranduil se na ni naštvaně podíval.

"Prý jsi je pustila a nejen to, ty prý znáš Thorina Pavézu!" Kana šokovaně vzhlédla. 

"Cože?" vyhrkla,"Co je to za hloupost?Já jsem nikoho nepustila. A ano, Pavézu znám, to snad není trestné!"

"Samozřejmě, že je to trestné! A trestné je i pouštění vězňů z cel!" skoro zařval.

"Já jsem nikoho nepustila," křikla na něj zpátky.

"Co máš s Pavézou?" zeptal se. Kana se zhrozila. "Nic s ním nemám, jen ho znám, to přeci nic neznamená," řekla a do očí se jí řinuly slzy. Sklopila hlavu, aby nebyly vidět.

"Jak tě tohle, proboha, napadlo?" zeptala se nešťastně. Potom zvedla hlavu." vážně, jak tě to napadlo? Kdo ti co napovídal?" zeptala s nepříjemnou předtuchou.

"Tvá sestra mi všechno řekla" prohlásil. Sila stála za dveřmi a celý rozhovor poslouchala a přitom se pomstychtivě usmívala. Její pomsta právě začala. 

Kana se prudce nadechla."Cože?"chtěla ještě něco říct. ale udělalo se jí tak špatně, že se zmohla jen na krátké "promiň" a odběhla na toaletu. U dveří narazila na Silu, ale dál utíkala na toaletu. Tam se zamkla a rozbrečela se.

______________________tesinabaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaan________________________________

Utíkali jak nejrychleji mohli, ale věděli, že jejich jedinou šancí je schovat se.  Sami dva by se elfům jen těžko ubránili.

"Tudy!" křikl Gedeon a ukázal na nedalekou jeskyni. Vea přikývla a rozběhla se k ní.

Tam se ukryli. Gedeon se na Veu zkoumavě podíval. Vea poprvé dokázala neuhnout pohledem. Potom ale najednou oba pohlédli k východu, protože uslyšeli kroky. Gedeon se rychle rozhlédl po jeskyni. Zahlédl úzkou štěrbinu, a tak popadl Veu za ruku a táhl ji k ní. Nikam daleko nevedla, ale schovat se v ní mohli. Nebylo tam však dost místa, a tak k sobě byli přitisknutí. Vea cítila Gedeonův horký dech na své tváři a pocítila divný pocit v břiše. Bylo to jako hejno motýlků. Byla ráda, že je tam tma, protože neviděl, jak zrudla. Gedeon ji chytil kolem pasu a tím si ji přitisknul blíže k sobě. Vea překvapeně vzhlédla.  On se na ni však nedíval, jeho pohled byl upřen kamsi do temnoty v jeskyni. Vein pohled zaujal krápník, rostoucí ze stropu. Byl tak fascinující. Gedeon na ni zpátky pohlédl a všiml si, že se dívá nahoru. Využil situace a pomalu skláněl hlavu, aby jí políbil. Vea si toho všimla a chtěla couvnout, ale zapomněla, že nemá kam. A tak ji nezbývalo nic jiného, než polibek opětovat. Když postřehl, že začala spolupracovat, usmál se. Po chvíli polibek přerušili. Vea se na něj usmála a objala ho rukama kolem krku. Ani jeden z nich teď nemyslel na pronásledovatele, ani na nic jiného. Soustředili se pouze na sebe a na svoji blízkost. 

"Ach, Gedeone netušila jsem , že o mě máš zájem" řekla zamilovaně Vea. Gedeon se pousmál. 

"To byl úmysl. Kdyby to věděli elfové, byl by to náš konec." Vea přikývla. Potom se zarazila."Tys byl voják u elfů? Vždyť jsi člověk."

"Přišel jsem k nim už jako dítě," odmlčel se se smutným výrazem ve tváři," potom už jsem u nich zůstal." Vea neodpověděla, čekala, jestli bude pokračovat. 

" V podstatě to nebylo tak špatné. Naučili mě spoustu věcí, které bych se u lidí nikdy nenaučil. Až na to, že to jde s jejich vládou pěkně z kopce."  Vea přikývla." Jen královna vypadá, že má rozum." řekla a pohladila Gedeona po tváři. On jen přikývl.

"Ta toho ale moc nezmůže," poznamenal.