7. Nový člen

 Ahoj, zas je tu nová kapitola Silného srdce, doufám, že si ji naplno užijete!

2.den

Zaira ke Katsuragimu tiše přistoupila. Nevěděla, co říct.

,,Je mrtvá" řekl Katsuragi a jeho hlas zněl podivně dutě. Zaiře vhrkly slzy do očí, ale snažila se být silná, od teď  to nebude lehké. Opatrně položila ruku na Katsuragiho rameno," Daichi, musíme domů," skoro zašeptala.

,,JE MRTVÁ, CHÁPEŠ?" zakřičel a prudce se na Zairu otočil. Ta jen smutně přikývla. 

,,Ano, Daichi já to chápu, ale musíš se přes to přenést" řekla, ale Daichi jen zoufale zavrtěl hlavou, odstoupil od ní a sednul si na blízkou židli. Zaira chtěla něco namítnout, ale zarazily ji Katsuragiho tlumené vzlyky. Přešla k němu blíž, ale v tom si všimla něčeho malého v kapse od jeho saka. Zatajil se jí dech. Byla to krabička na zásnubní prsten. Mohlo ji napadnout, že Katsuragi něco podobného bude chystat, ale tuhle situaci si ani v nejhorším snu nepředstavila. Nebo ji spíše neočekávala.

,,Daichi..já," řekla, ale Katsuragi ji přerušil. 

,,Jdi pryč" řekl a ani nezvedl hlavu. Zaira opět smutně přikývla, chápala, že Katsuragi chce být sám. 

,,Ahoj," zašeptala a otočila se k výtahu. Když čekala, až přijede nemohla se ubránit hysterickému pláči. 

Celou cestu se Zaira snažila Katsuragimu dovolat, ale marně, nebral jí to. Celou noc to zkoušela, ale opět, marně. Po asi stém zbytečném pokusu to nevydržela, sebrala se a vyrazila do nemocnice. Předpokládala, že se Katsuragi nehnul z místa. Když přijížděla, uviděla ho u hlavního vchodu. Bleskurychle vystoupila z auta. 

,,Daichi, kde máš to dítě?" zeptala se Zaira zděšeně. 

,,Nevím, ještě jsem ho neviděl."

,,Daichi, on tě potřebuje," informovala ho.

,,Mě to nezajímá," řekl Katsuragi zlostně. Zaira rozčileně zavrtěla hlavou a vtáhla Katsuragiho do nemocnice. Ten se zarputile vzpíral.

,,Katsuragi, je to tvoje dítě, tvůj syn!" zvedla hlas. Katsuragi se prudce zastavil.

,,Syn? Vážně?" zeptal se zájmem.

,,Ano, syn a je tam úplně sám"

Katsuragimu se na tváři objevil mírný úsměv.

,,Kde je?" zeptal se a Zaira se usmála. Věděla, že tuhle malou bitvu vyhrála.

,,V dětském oddělení," odpověděla a Katsuragi ihned vyrazil.

V dětském oddělení

,,Támhle je váš syn," řekla sestra a ukázala na malý růžový uzlíček. Katsuragi zavrtěl hlavou:,,Proč je tak růžový? To nemůže být můj syn" 

,,Má se k světu, pane Katsuragi," řekla sestra a otočila se k Zaiře,"máte krásného, zdravého synka." Zaira zčervenala. ,,Ne, to není můj syn," řekla a pohlédla na Daichiho. Tomu se (k Zaiřině údivu) objevil na tváři malý úsměv. 

,,Susan si přála, abys ho vychovála ty, kdyby nepřežila, sama mi to dokonce říkala. Já jsem tomu samozřejmě nevěřil." řekl Daichi a těžce vzdychl. Zaira přikývla a znovu se podívala na Daichiho syna.

,,Jak se bude jmenovat?" zeptala se.

,,Richard," odpověděl Daichi bez rozmýšlení.

,,To je hezké jméno," přikývla Zaira.

Doma o týden později

Byla noc. U Daichiho doma sde ozval dětský křik. Zaira se s trhnutím probudila a povzdechla si. Už třikrát za tuto noc je Richard probudil svým pláčem. Vstala a unaveně šla do dětského pokoje. 

,,Richie, co se děje? Proč nespíš?" řekla Zaira a Richard okamžitě přestal křičet.

,,Máš na něj dobrý vliv," ozvalo se od dveří. Zaira se ohlédla přes rameno. Daichi stál mezi dveřmi a unaveně se opíral o futro. Zaira se usmála, ale Richard začal opět plakat, a tak ho Zaira zvedla, aby ho pochovala. Katsuragi ji bolestně sledoval. 

,,Měla tu být Susan," řekla tiše. Zaira k němu přišla s Richardem v náručí.

,,Daichi," začala smutně. On se na ni jen zdrceně podíval. 

,,Promiň," utrousil a potom rychle odešel. ,,Daichi, počkej..." Nedokončila, protože uslyšela prásknutí dveří.