Zaira se pomalu probouzela. Líně se přetočila na bok, aby se podívala na budík. Oči se jí rozšířily panikou. Jak si jen mohla zapomenout nařídit budík? Bylo právě 8:00 a přednáška začínala ve čtvrt na devět! Rychle vyskočila z postele a začala se rychle převlékat. Hlavou se jí honily strašlivé myšlenky. Tu přednášku prostě nesmí zmeškat, nebo spíš nesmí přijít pozdě. Už jí jednou hrozili vyhazovem ze školy, kvůli pozdním příchodům a teď je to tu zase! Mezitím, co hledala nějaké tričko si všimla obálku s modrým pruhem. Rychle obálku zvedla, aby se ni lépe podívala. Zamrazilo ji. Nejenže zapomněla na školu, ale také na dluhy. Podívala se na hodinky, bylo 8:10. Rychle obálku odhodila, vzala tašku na záda a rychle odešla do školy. 

,,Ani sem nechoď, ředitel tě volal už před deseti minutama!" řekla Zaiřina spolužačka. 

,,Aha, díky," řekla Zaira a odešla do ředitelny. Lehce zaklepala na dveře. Ozvalo se nevrlé ,,dále". Pomalu otevřela dveře a vklouzla dovnitř.

,,Carterová! Zase jste přišla pozdě," řekl ředitel a Zaiřin pohled sklouzl dolů. 

,,Tohle bylo poslední varování! Jak si to představujete? Vy si sem chodíte jak chcete!" řekl ředitel a zvýšil hlas. 

,,Pane řediteli, já...já...jsem ve finanční nouzi a," řekla Zaira, ale ředitel ji přerušil. 

,,Ne, jak už jsem řekl, bylo to poslední varování, dnes odejděte a už se nemusíte vracet." řekl ředitel a ukázal na dveře.

,,Ale pane řediteli...já...já" pokoušela se Zaira oješte o jednu šanci, ale ředitel zavrtěl hlavou a Zaira se pomalu otočila a odešla.

Doma už na nábytku svítíly exekuční nálepky a Zaira si uvědomila, že už tady nemá co dělat. Napsala exekutorovi dopis a položila ho na stůl. Sbalila si nejnutnější věci a vyrazila. Jenže kam? Neměla žádné přátele, aby u nich mohla na chvíli být. Otce neznala a matka ji už dávno zavrhla. V tom ji napadla spásná myšlenka. Bude se živit jako pouliční zpěvačka! Jako malá chodila do pěveckého kroužku "Zpívej rád!", takže zpívat docela uměla. 

K jejímu překvapení se jí to docela dařilo. Lidé přihazovali peníze a říkali, že má zajímavý swingový hlas. Zaira jim za to vždy pokorně poděkovala, protože jejich podpory si velmi cenila. Vše šlo jako po másle až do onoho osudového dne!

Šla na své oblíbené místo a začala jako obvykle zpívat. Kolemjdoucí jí házeli drobné i velké bankovky. Zpívala opravdu krásně. Pak ale nastal osudový zvrat. Už dlouho ji pozoroval jeden muž...Když se setmělo přišel k ní.

,,Hej, dlouho sem tě pozoroval...Pudeš se mnou!" řekl a Zaira si nemohla pomoct, ale z  muže byl cítit alkohol.

,,Ne pane nepůjdu s vámi, je mi líto, ale spěchám."

,,No kotě, nemáš na vybranou!" řekl muž a hrubě ji vzal za paži.

,,Cha..cha..máš to marný!" odporně se zachechtal a vrhl se na její tělo. 

,,Pomoc...nechte mě...pomoc..POMOC.." zoufale křičela Zaira. Už zavírala oči a smiřovala se s nejhorším, ale najednou ucítila jak se mužovo tělo odmrštilo pryč. Šokem upadla do bezvědomí.                                                                                                                  

X

Zaira se probudila v měkké posteli. Posadila se podívala se před sebe. Před sebou uviděla spícího mladého muže. Byl krásný. Zaira ucítila hejno motýlků poletujících jí v břiše. Mužova víčka se začala pomalu zvedat. Zaira si uvědomila, že se probouzí. Rychle si zase lehla a dělala, že spí. Slyšela, jak muž vstává a jde kní. Znejistěla. Muž si sedl na okraj postele a dlouze se na ni zadíval. Rozhodla se, že se probudí. Zase pomalu otevřela oči a jejich pohledy se setkaly. Zaira ztuhla. Tak krásné oči v životě neviděla.

,,Dobré ráno, jak vidím už jste se probudila, ležte, donesu vám snídani." řekl muž . Zaira mlčky přikývla.

,,Mimochodem, jmenuju se Daichi Katsuragi, jak se jmenujete vy?" křičel z kuchyně.

,,Zaira..Zaira Carterová..těší mě"

Katsuragi přinesl tác se snídaní a položil ho na postel. Zaira mu uctivě poděkovala.

,,Co se včera stalo?" zeptala se. 

,,To byste mi měla říct spíš vy." odpověděl a sedl si na kraj postele.

,, Já si takhle vydělávám,vyhodili mě ze školy, studovala jsem medicínu, poté mi přišel exekuční příkaz a nyní jsme na ulici." řekla mu svůj příběh.

,,Teď můžete zůstat u mě, alespoň než zaplatíte nájem." řekl Katsuragi.