Nečekaná cesta

Ahojky :D

Určitě vás moc potěší, že přidáváme úvodní kapitolku nové povídečky. Jmenuje se Láska navzdor králi a je o dvou úžasných lidech, kteří si svou lásku vybojují i přes nemálo překážek. Užijte si počteníčko a pamatujte, že komentíky potěší :D

Aidu probudilo šimrání slunečních paprsků na tváři. Otevřela oči a zamžourala na budík. "OMG..." řekla Aida, když zjistila, že je 7:30. Vystřelila z postele a rychle se oblékla. Zhltla už připravenou snídani a pospíchala do školy. Školu neměla vůbec ráda. Podle toho se také chovala. Zvolnila krok, aby bylo vidět, že jí pozdní príchod vůbec nevadí. Byla pyšná na to, že je REBEL. Přišla samozřejmě pozdě. Učitel na ni měl velmi ošklivé narážky. Vůbec netušila proč. Měla na sobě velmi módní šaty. Byly černé, s hlubokým výstřihem a přepásané růžovou šerpou. Jí osobně se strašně líbily a doufala, že ostatním (hlavně starším klukům) taky.

O přestávce vyraila na procházku před třídami vyšších ročníků a dávala si záležet, aby u toho ladně vlnila boky. Tvářila se však nedostupně, protože v Bravíčku psali, že to kluky přitahuje. Ano, byla taková ledová královna. Zahlédla jednoho kluka, který zaujal její ženskou psychiku. Upřela na něj svůdný pohled svých černě namalovaných očí. Ten se va ni však znechuceně podíval a odešel. To však nebyla ta nejhorší reakce, které se jí ten den dostalo. Když přišla zpět do třídy, sedla si na židli. Po chvíli ucítila něco mokrého. Podívala se dolů a z její židle kapala voda! Rychle vstala. Okamžitě se všichno rozesmáli V tom do třídy přišla učitelka. "Hillová, k tabuli," skoro vykřikla. Aida opatrně vstala ze židla a šla pomalu k tabuli. Chvatně uvažovala, co mají za hodinu. Učitelka si ji změřila pohrdavým pohledem. "Tak mi pověz, co víš o elektromagnetické indukci," řekla netrpělivě. Aida v duchu zaúpěla. Měli fyziku. Nahlas se snažila alespoň vypadat, že to ví. "No... To je síla, která indukuje elektromagnetiku." Celou třídou otřásla salva smíchu. Učitelka pobaveňe zvedla obočí. "Ó... A co je elektromagnetika?" zeptala se. Aida nervózně pohlédla na spolužáky. nikdo ani nedutal. " To je elektrický magnet," řekla první, co ji napadlo. Učitelka ironicky pokývala hlavou. "To je elektromagnet, milá zlatá. No nic, piš si," začala diktovat cosi, o čem měla Aida pocit, že je to nějakým mimozemským jazykem. "Co?" zeptala se nechápavě, když učitelka dodiktovala. "Za pět a sednout!" obořila se na ni učitelka. Aida, s náladou pod bodem mrazu, došla ke svojí lavici. Posadila se a vzápětí vykřikla. "Nějaký problém, slečno Hillová? Jestli to po sobě neumíte utřít, vraťte se do školky. " Utrousila profesorka. Aida ucítila, že se jí do očí derou slzy. Vyběhla ze třídy, zabouchla za sebou dveře záchodové kabinky a naplno se rozbrečela. Najednou se pod ní ozval hluboký hlas. Aida zděšením vyskočila ze záchodové mísy a otevřela poklop. Byla tam tvář starého muže s holí. "Co... Co...Chcete?" zeptala se vyděšeně. Nečekala na odpověď a zabouchla prkénko.  To se ale znovu nadzvedlo. Nadzvedla jej jeho hůl. Aida ucouvla. "Co chcete?" zeptala se znovu, tentokrát už bez koktání. Muž však noc neřekl a jen jí podal ruku, Aida si ale dala ruce vbok. "No tak, nemám na tebe celý den," zabručel stařík. Aida zaváhala. Bylo to divné, bála se, ale na druhou stranubyla strašně zvědavá. Po chvíli váhání se odhodlaně chopila příležitosti a chytila se jeho ruky.