Tesinabaan | 2. Znovu zachráněna

 ,,Nechci vás obtěžovat, pane Katsuragi.." 

,,Mě rozhodně neobtěžujete, stejně tady nebudu, takže byt je váš" 

,,Děkuju, ale vaši nabídku opravdu nemůžu přijmout." Katsuragi se sice usmál, ale starostlivě přikývl.

,,Dělejte jak myslíte, ale být vámi, zůstal bych, protože ten muž, co vás včera obtěžoval se může objevit zas."

,,Já půjdu" řekla Zaira rozhodně.

Snědla toast, vypila čaj a zvedla se z postele. Ustlala po sobě a tác odnesla do kuchyně. Katsuragi ji vedl a Zaira se tajně dívala na jeho mužná, silná a široká záda a zase tady byl ten divný pocit. Zatřásla hlavou. Nesmí myslet na takové věci teď v téhle době. Najednou se Katsuragi otočil a Zaira se nějakým způsobem octla v jeho náruči.

,,Ježišmarjá..já se hrozně omlouvám.." koktala. Katsuragi chtěl něco říct, ale Zaira se vyprostila z jeho náručí a utekla. Když běžela dolů po schodech, v očích měla horké slzy. Rychle otevřela domovní dveře a ovanul ji mrazivý vítr. Právě začalo sněžit. Setřela si slzy hřbetem ruky a šla. Nevěděla kam, ale šla. Po chvíli si vzpomněla na jeho náruč. Tak ochranitelsky teplou ji neměl ani její bývalý přítel. Zatřásla hlavou. Nesmí na něj myslet. Potulovala se po ulicích a pomalu se uklidňovala. Najednou se před ní mihl stín.

,,HAHAHAHAHA...tak jsem tě konečně našel, tentokrát tě nikdo nezachrání!" odporně se zachechtal mužský hlas. Ucítila jeho dech, který byl slině cítit alkoholem, asi rumem s vodkou.

,,Prosím..nechte mě já..já nejsem to, co si myslíte!"

Muž se opět odporně zasmál a hrubě ji políbil. Zaira ho odstrčila a vrazila mu facku. To muže rozzuřilo. Strhl jí všechno oblečení, strčil ji zpět do sněhu a už se chystal rozepnout si kalhoty. Zaira se probrala a začala křičet o pomoc. Nedoufala už ve svojí záchranu, ale najednou všechno pominulo. Všechna ta tíha z ní spadla. Byla odhozena. Znovu oči otevřela. Její pohled upoutala postava, která se jí zdála povědomá. Katsuragi! Byl to on! Začla se zahrabávat do sněhu, nesměl ji takhle vidět.

Když Katsuragi zneškodnil útočníka, začal se věnovat Zaiře.

,,Vylezte z toho sněhu! Nastydnete a co já pak s vámi budu dělat?"

,,Já nemůžu, jsem..nemám na sobě kabát.."

,,Půjčím vám svůj, ale teď už vážně vylezte." řekl s potutelným úsměvem. 

,,Nesmějte se..zmrzly mi nohy, nemůžu chodit."  Katsuragi přes ni přehodil kabát a pomohl ji na nohy. Kvůli mrazu nemohla chodit a tak ji pevně objal. Zaira ztuhla. Na tohle nebyla připravená. 

,,Teď už neutečete, co?" zeptal Katsuragi.

Zaira se něj podívala s otázkou v očích. Rychle uvažovala, poté přikývla. Katsuragi se na ni usmál a potom ji vzal do náruče. Zaira se vyděsila. 

,,Co to děláte?"

,,Beru vás do náruče, co taky jiného, když nemůžete chodit?"  Zaira na to jen bezmocně kývla. Byla tak vyčerpaná, že mu usnula v náručí.