Začátek nového života

 Další kapitolka je tady! Začíná se nám rozvíjet děj a taky přibyla spousta príma postaviček :D

Pocítila zvláštní pocit. Vtahování do záchodvé mísy. Bylo to něco mezi skluzavkou a hodně úzkým tunelem. Díky tomu, že byla tak úchvatně hubenáto však nebylo tak strašné. Když se tak sklouzávala, prohlížela si toho zvláštního muže. Když dorazili, vyskočili z dutiny stromu. Šokovaně se rozhlédla. "OMFG," uklouzlo jí. Rychle se pustila jehou ruky. "Kde to jsme?" křikla. "V nějakým zapadákově," konstatovala po chvíli zírání na okolní stromy. Otočila se zpět ke staříkovu a nechápavě na něj hleděla. On totiž stál jako socha  zíral kamsi do blba. "Co je?" zeptala se podrážděně? Stařík neodpovídal, a tak se Aiad odhodlala prozkoumat les sama. Najednou se před ní něco mihlo. Vykřikla a couvla. V zápětí jí stařík zakryl ústa a sykl: "Ticho!" Před nimi se objevil obrovský černý pavouk.Aida přes staříkovu ruku přidušeně vykřikla. Otočila se a dala se na útěk. Za sebou slyšela dusot spousty noh. Znovu zaječela.Najednou zakopla o kořen a spadla na zem. téměř okamžitě ji však někdo chytil ze zadu za šaty a zvedl. "Hej, hned mě pusť!" vykřikla a snažila se dostat dolů. V tom se jejich pohledy střetly. Strnula neschopná odrhnout oči od těch jeho. On se podíval opět do předu, posadil ji za sebe a neřekl ani slovo. Aida opět strnula. Seděla NA KONI. "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!" začala šílet Aida.

"Nekřič, prozradíš nás"

"Já nic nechápu," řekla tedy tišeji. On se uchechtl. "Právě teď nic chápat nemusíš. Prostě se mě drž a buď  zticha, dokud ti neřeknu něco jiného," v jeho hlase překvapivě zaznělo pobavení. Aida okamžitě zmlkla a prohlížela si jeho svalnatá záda a urostlá ramena. Cestu příliš nevnímala, spíš přemýšlela, kam se poděl ten děda s holí. Po hodině cesty se před nimi objevila jakási podivná skupina postav. Aida vykulila oči, postavy před nimi měli špičaté uši. Už se chtěla zeptat, kdo to je, ale na poslední chvíli se zarazila. Mladík jí zakátal mluvit. Tak se za ním jen přikrčila a dělala, že tam vůbec není. "Přivedl jsem vám ji," řekl mladík a shodil Aidu z koně. Aida se rozplácla na zemi. "WTF?" řekla.Přišel k ní nějaký blonďák a vytáhl ji na nohy. Aida se rychle podívala po svém chrabrém zachránci. On její pohled opětoval s kamenným výrazem. Aida se tedy podívala na blonďáka. Ten si ji s předstíraným zájmem prohlížel. Aidě se vůbec nelíbil. On se na ni pomalu usmál. Ani to se jí nelíbilo. "Omlouvám se za potíže. Měl vás sem bezpečně dopravit," úkosem pohlédl na muže na koni ,"potrestám ho, jak si zaslouží." Aida se vyděsila a vykřikla: "Ne, to nesmíte, on mě přece zachránil!!!!" Blonďák zvedl tázavě obočí. Aida si dala ruce v bok a otočila se na muže na koni. Ten se na ni ušklíbl. "Nedělej si problémy, maličká.Chceš snad mít šťastné manželství, ne?" pronesl sarkasticky.

Blonďák se na něj prudce otočil a z očí mu šlehaly blesky. "Co si to dovoluješ?" zasyčel vztekle. Voják se zatvářil překvapeně. " Vy jste jí to ještě neřek, výsosti?" pronesl nevinně, "tak to pardon, jen poračujte v námluvách." Aida si uvědomila, že blonďák je někdo z vyšších vrstev. Začalo ji to zajímat. Blonďák však mývl rukou směrem k vojákovi a v tu chvíli se na něj vrhla horda vojáků. "Neeeeeeeeeeee!!!" křičela Aida a vrhla se směrem k němu. Blonďák ji však zadržel. "Dostane jen to, co si zaslouží. Byl drzý a to si nemůže dovolit," řekl tvrdě. Aida na něj šokovaně zírala. "A vás si mám vzít? Ani náhodou," řekla na truc."A nepočítejte s tím, že svámi někam půjdu," řekla Aida výhružně zvedla prst. Vzápětí se otočila na patě a odcházela. Po pár krocívh si opět všimla toho staříka. Šla k němu, aby ho přinutila vrátit ji zpět domů. "Vidím, že už jste se seznámili," řeklstařík. Aida se rozzuřila. "Jo, seznámili, a nechci s ním mít nic společného. Vemte mě domů!" zakřičela. Stařík se poťouchle zasmál. "No, myslím, že asi nemáš na vybranou"

"Nemám? Jak to, že nemám? Prostě si ho nevezmu. "

Stařík pokrčil rameny a Aida si dupla. "Já chci domů a to hned!" prohlásila. " To nepůjde," odvětil stařík, "musíš si ho vzít, je to tak v proroctví." 

"Kristepane!" vybuchla Aida a svezla se na kolena. a pohlédla na zbitého vojáka. Do očí jí vhrkly slzy. "Co jste to udělali?" zeptala se se značným zoufalstvím v hlase. Zvvela se v ní vlna vzdoru. Sedla si na zem a prohlásila: "Já zůstanu tady." Znovu pohlédla na vojáka a on se na ni usmál. Vyložila si to tak, že nyní jsou  v tom spolu. Aida se také pousmála. Tak romantické!